Obecné informace o škole

Dolní Poustevna, je téměř nejsevernější místo v naší republice. Právě zde již více než 20 let existuje původně Soukromá pomocná škola, poté Soukromé speciální školy, nyní Základní škola a Praktická škola Gabriely Pelechové. Škola byla r. 1995 zařazena do sítě škol MŠMT. Zřizovatelem školy je občanské sdružení BABKOVA SPOLEČNOST (IČO 49888439), jehož dominantním cílem je habilitace osob ohrožených institucionalizovanou péčí.

Škola zahájila svou činnost oficiálně dne 9.2.1996 díky vydatné sponzorské pomoci Rotary Clubu Küsnacht - pana Petera H. Guta (Švýcarsko), Rotary Clubu Heilbronn - Neckertal (SRN), pana Dipl. Ing. Jochena Seiferta ze Sebnitz (SRN) a Ústavu sociálně péče v Horní Poustevně (zejména díky zesnulému panu Milanu Chábovi). Vybavení interiéru školy vkusným způsobem zrealizoval pan Ing. Jan Fišer z Nového Boru.

Tehdy pomocná škola vznikla jako reakce na neschopnost školského systému absorbovat osoby z ústavů sociální péče do svého přirozeného prostoru a byla řešením otázky vzdělávání výhradně klientů z ÚSP v Horní Poustevně. Zrodilo se tak speciální zařízení, přestože s vytvářením "speciálních" a umělých prostředí naprosto nesouhlasíme.

Z těchto důvodů jsme zvolili postup tzv. obrácené inkluze a požádali o rozšíření statutu školy o statut školy zvláštní a speciální základní, abychom byli otevřeni i potřebám obce, tedy co nejširší veřejnosti. V dnešní době navštěvuje školu stále více žáků právě z obce.Cílem SSŠ je v prvé řadě zapomenout na kategorie, hranice, tvoření umělých skupin a jakékoliv separování kohokoliv z procesu vzdělávání; zapomenout na školské přívlastky zvláštní, pomocný a speciální a vytvořit tak společný průchodný prostor pro vzdělávání všech, nikoho nevyjímaje a pospolu; a v druhé řadě hledat cesty k individuálnímu rozvoji každého žáka. Za prioritu naší práce považujeme porozumět člověku a vzájemně se dorozumět i s lidmi, kteří nekomunikují běžnými verbálními prostředky. Vycházíme z toho, nekomunikuje-li dotyčný standardní řečí a my nerozumíme, není to problém onoho jedince, ale výhradně problém naší omezenosti. Snažíme se proto hledat vhodné alternativní způsoby a jejich kombinací překonávat komunikační bariéry a vytvářet tak pro žáky akceptovatelný komunikační systém.